Příběhy z lovu

[Tauros]

Můj příběh je asi rok starý. Jsem nadšenec do rybaření a známý za mnou přišel ať s ním jedu na dovolenou do Španělska na lov sumců. Nejprve jsem váhal jestli to má smysl, ale nakonec jsem se nechal přesvědčit. Po pár hodinách cesty jsem už nadával, protože jsme jeli autem a bylo to opravdu peklo. Když jsme dojeli na místo, tak nás všechna frustrace z cesty okamžitě opustila. Nádherná příroda, super prostředí. Bylo k večeru, takže i příjemný vzduch.

Druhý den jsme se vydali ihned k vodě. Zjistili jsme, že krásné prostředí bylo jen třešničkou na dortu. To pravé teprve přišlo. PRvní úlovek byl hned 200 cm dlouhý nádherný sumec. Měli jsme oba co dělat abychom jej vytáhli. Ale to byl pouze začátek. Během týdne co jsme tam strávili se nám povedlo chytit několik dalších velkých jedinců a zatím můj osobní rekord - sumec 267 cm dlouhý.

V českých vodách se mi nic podobného zatím nepovedlo. Pokud máte někdo tipy na podobné lokality v Česku budu za ně rád. Tohle byl pro mě neuvěřitelný zážitek a určitě plánuju další návštěvu španělska.

[Karel Kříž]

Dne 4.7.2015 jsem ve čtyři hodiny ráno vyšel na louku kde den před tím udělali balíky slámy. Vzal jsem vlastnoručně vyrobenou trojnožku a vyšel vstříc pomalu vycházejícímu slunci. Po cestě jsem přemýšlel jak vyzrát na mazaného lišáka. Věděl jsem o něm už delší dobu kdy jsem ho chodil pozorovat. Došel jsem na kraj mé oblíbené louky, která mi přinesla již hodně loveckých zážitků, pozorně jsem okolí prohlídl a pomalu začal od balíku k balíku šoulat.
Když jsem se dostal asi do poloviny louky tak jsem si všiml nenápadného pohybu. Schoval jsem se za balík slámy, opřel se o něj a dalekohledem jsem se podívál co se nám to za balíkem myhlo. A najednou spoza balíku vykoukla liška. Pomalu jsem se s kulobrokem opřel o balík slámy záměrný kříž jsem pomalu namířil na lišku nadechnul se a pomalu jsem tahal za spoušť. Ani jsem při tom neuvažoval jak je liška daleko. A stisknul jsem, vyšla rána, srdce se mi rozbušilo ale byl jsem rád že liška zůstala na místě v ohni. Čekal jsem až mi odbije patnáctá minuta a mezitím mi přišla smska od mého dobrého kamaráda myslivce a mého učitele V.Vomáčky jestli jsem střílel.
Napsal jsem mu. že jsem střílel na lišku. Popsal jsem mu kde jsem a on že příjde pomalu kě mě.
Lesu lovu zdar, tak co jsi střelil zeptal se mně. Lišku! řekl jsem mu. Prstem jsem mu ukázal kde liška leží. Nooo a kolik si schválně mislíš, že je to metrů. Odhaduji že okolo 100m. Já bych řekl, že to bude o dost více. Tak jsme pomalu vyšli k lišce a já začal počítat kroky. Když jsem přišel k lišce napočítali jsme že je to cca 160-180m. Nechtěl jsem tomu věřit tak jsem si říkal že si to přepočítám na mapě a že jsi sem ještě odpoledne zajdu. Lišce jsem vzad poctu a V.Vomáčka mi předal úlomek a popřál Lovu zdar! Děkuji patronům.

(Liška byla střelená opravdu na 180m, ráží 7*57R (SPCE 11,2G),kulobrok jsem mněl zapůjčený od V. Vomáčky děkuji mu za to. )

[figi]

Karle vítej na fóru a Lovu zdar !
Tam u vás na Špičáku jsem mnoho lišek mezi hestony ulovil, a i z nich je sestřeloval.

[Karel Kříž]

Zdar, na Špičáku jsem ještě nebyl. Nedostanu se tam většinou za včas mám to dost daleko přez celé město. Tahle liška je střelená na Valčíku.

[Karel Kříž]

Lesu zdar, zelení kamarádi. Dne 15, 1, 2016 se mi podařilo ulovit prvního lišáka v tomto roce. Napadlo konečně dost sněhu a já a můj kamarád jsme se rozhodli vyrazit na večerní čekanou na lišky. Po příchodu k louce jsme se rozdělili a já pokračoval dál na další louku. Při cestě na kazatelnu jsem všude viděl spousty liščích stop. Což mě povzbudilo a dalo mi to větší šanci na úspěch. Po příchodu na kazatelnu ( 16:50h) jsem se uvelebil a začal čekat. Začalo se pomalu šeřit. A kousek po páté hodině vytáhlo z lesa srnčí. Chvíli jsem je pozoroval a vtom se rozeběhli zpátky do lesa. Začal jsem přemýšlet co je mohlo zradit. A v tom z lesa vyběhla liška. Vzal jsem kulobrok do ruky ale liška se pohybovala stále moc daleko tak jsem čekal jestli nepřijde blíž. Ale liška místo toho aby šla směrem ke mně se vracela zpět do lesa. Sledoval jsem jí v puškohledu a vtom vidím, že liška se zastavila u další lišky
Emotikona smile
. Obě spolu zaběhli do lesa a za-chvíli vyběhli kousek ode mě z lesa a přeběhli obrovsky rychle přes louko do lesa za mnou. Tak jsem čekal jestli nevyběhnou zpátky na louku. Sledoval jsem louku po mé levé straně a když jsem, se otočil stála na pravé straně ode mě liška asi na 30m než jsem se ale stačil otočit odběhla příliš daleko tak jsem zase nevystřelil. Ty lišky si snad ze mě utahujou, říkal jsem si. A najednou se objevila třetí liška ve vzdálenosti cca 200m ode mě. Zamyškoval jsem a liška se dala pomalu směrem ke mě. Čekal jsem až dojde na vhodnou vzdálenost ke mě, když se dostala na vzdálenost cca 100m tak jsem čekal až se postaví bokem ke mě. Učinila tak ve vzdálenosti cca 70m a v tom zazněl výstřel. Liška zaznačila a odběhla cca 20m a zhasla. Kamarád, mi hned po výstřelu začal volat. Řekl, že přijde ke mě. Když přišel šli jsme spolu k lišce a on mi předal úlomek s popřáním Lovu zdar.
Lišák byl střelen přes plíce (hrudní koš). Ráží 7/57R. Děkuji patronům a kamarádovi. Lovu Zdar.

[figi]

Tak zase po nějaké době o lovu lišek, pro mne jsou to nejkrásnější lovy vůbec.
Zima bez sněhu je pro lovce lišek často oříškem, i když to jde velmi dobře i bez něj. Sníh v lednu mne dostal do té správné liščí nálady, nějaká kmotra padla, a v únoru jsem se na ně chodil koukat. Obeznal jsem si několik lišek a lišáků, a vzhledem k tomu, že jsem zrovna psal třídílný seriál pro časopis Svět myslivosti ( od příštího čísla to bude vycházet ), tak jsem si na nich ověřoval svoje zkušenosti. S lovem jsem nespěchal, moc rád lišky pozoruji a studuji jejich chování. Na dnešní ráno byla výborná předpověď, kterou včerejší počasí jen potvrzovalo. Bezvětří, jasno, jen teplotu meteorologové netrefili, bylo -7°C. Ráno vstávám raději dříve, v klidu piju kávu a promýšlím znovu dnešní ranní lov. Lovit budu vleže, na těch plochách, kde není ani keříček to jinak moc nejde. Beru s sebou CZ 550 Sniper v ráži 308W s mojí oblíbenou a našláplou laborací 155 grs. A-Max. Místo, odkud chci lovit mi sedí s větrem, který zřejmě postupně začne, není to podstatné kvůli střelbě, ale lišky jak známo mají "čtyřkový nos".
Do auta flintu, hubertus, karimatku a celtu a vyrážím. U letiště jsem za pár minut, a marně hledám trojnožku, stalo se mi snad jednou za život, že jsem ji zapoměl, a dnes podruhé. No nic, stejně chci ležet. Zmulčovaná louka je na kost zmrzlá a tichá chůze je přes veškerou snahu nemožná. V duchu nadávám, takhle mi utečou všechny lišky v okruhu dvou kilometrů. Je silné šero a tak dobře vím, že úniková vzdálenost lišek je v těchto podmínkách výrazně kratší, než za světla, často zastavuji a prohlížím terén před sebou. Procházím kolem velkého hangáru a myslím na fenu, která tudy nepravidelně prochází, zastavuji, pozorně prohlížím terén a vtom mi vchází do zorného pole optiky. Je to maximálně 120 m a trojnožka zůstala opřená v zádveří doma. Bleskově zaléhám, ale díky terénní vlně lišku vůbec nevidím. Ta v klidu přechází loučku a zatahuje do zarostlé stráně, kterou vždy prochází až do lesa a k noře. Škoda, je ještě ta správná doba, liščata ale už brzy bude mít, snad to ještě stihnu v příštích dnech. Pokračuji na letiště, chůze je stále hlasitá, i když se to o poznání zlepšilo, a já spoléhám na to, že lišky jsou ještě daleko a nezradím si je. Často kontroluji dalekohledem plochu před sebou, šero je ještě veliké a okem bych lišku neviděl. Jsem od místa, kde chci čekat asi 15 m, a vidím lišku vytahovat ze zarostlé strouhy v obvyklém místě asi 400 m daleko. Ihned zaléhám, celty a karimatku jen pohazuji vedle sebe. Liška začíná myškovat, a já se připravuji ke střelbě. Už jsem několikrát psal, že základem je dobře změřit vzdálenost, s důrazem na to dobře. Mnoho lidí si myslí, že namíří dálkoměr, zmačknou tlačítko a číslo, které jim to ukáže je to pravé. Kéž by to bylo tak jednoduché. Právě při měření této rychle se pohybující lišky nemám tu jistotu a tak mi to tentokrát chvíli trvá, navíc moje metoda přesného měření je závislá na trojnožce, a tak když už mám jistotu správné vzdálenosti, je liška jen 304 m daleko, Udělá dva kroky a zastavuje. Je sice hodně naostro, ale na takovouto vzdálenost to nemá vliv, navíc je bezvětří, klik na derivaci mám trvale nastaven a ihned klikám 4 MOA výškové korekce pro moji laboraci. Krátce mířím a střílím. Ve zvětšení 32x je liška velký cíl. Dopad střely, oblak stříže a liška leží. Je 6:25.
Paráda, lišák mi za chvíli přijde, má ještě tak dvacet minut. Ležím přímo v jeho obvyklé trase, takže budu střílet naostro a vzdálenost bude do 200 m. Připravím zbraň a v pohodě pozoruji okolí. Trochu překvapil, přesně 15 minut po ulovení lišky přichází a jde přímo na mně. Pořád mám zvětšení 32x, připadá mi, že je přes celý puškohled. Jde poměrně rychle, pak přibrzdí, přisedne, pozoruje terén před sebou a já už také musím střílet, protože by jinak přišel až ke mně ( to už se mi také jednou stalo, že na mě lišák málem šlápl ). Pěkný tvrdý úder střely a leží v ráně. 170 m. Vím, že další už nepřijde, ale ležím ještě chvíli, a užívám si nádherné, sice ještě únorové, ale už jarní ráno. Ptáci se ozývají ze všech stran, a strakapoudi buší do kmenů jako v dubnu. Ráno, jaké se nezapomíná, a jen si přeji, aby takových bylo ještě mnoho.

Stahuji lišky k sobě fotím a prohlížím zásahy. Poměrně malá a slabá fenka, ulovená na 304 m je doslova přepůlená, šikmý zásah zezadu měl silný devastující účinek. Lišák byl zasažen na hrudní kost, nalezl jsem jen vstřel, výstřel neznatelný těsně nad oháňkou.

[jezevcik]

Lovu zdar ,doufám ,že se dočkám o pokřtím fomei nějakou kmotrou, ale zatím pořád vedou.

[figi]

Vidlák
Máme v honitbě oblast, kde krom šesteráků žijí i srnci, kteří mají vzhledově velmi líbivé trofeje, i když jsou celý život jen špičáci, nebo vidláci. Je to jižní strana velikého kopce, kde jsou louky, pastviny a husté meze, navazující na les. Lovit se zde musí obvykle šouláním, nebo čekáním na zemi, což mi právě nejvíce vyhovuje. Během let jsem několik takových vidláků nebo špičáků viděl, některé jen jednou, obvykle jsem ale nemohl lovit, buď to na zodpovědnou ránu nebylo, nebo nebyl takový srnec zrovna v mé povolence.
Letos jsem si vybral právě tuto oblast k lovu, a věděl jsem, že musím lovit hned na začátku doby lovu, protože tráva zde bývá velmi vysoká a pak když na pastviny pustí dobytek, je s lovem konec. Přesto jsem tuto oblast nechával v klidu a obeznával srnce v dalších částech honitby. Po polovině května jsem vyrazil i na kopec. Obeznal jsem několik dobrých srnců včetně velmi dobrého šesteráka s dlouhými výsadami a v těchto místech neobvyklou silou paroží, a zároveň ve vysoké trávě srnce, který opět vypadal jak podle zdejší šablony, nevysoké špice, silné, uprostřed výšky lodyh krátké přední výsady. Srnec vytahoval z husté meze do pastviny, kde už ale je tráva tak vysoká, že místy nebylo ze srnce vidět už vůbec nic. V pastvině ale roste osamocený strom s keřem hlohu u kmene, a srnec obvykle vytahoval na pastvinu asi 130 m od tohoto stromu a táhle kolem meze pře místo, kde je tráva výrazně nižší a tam je šance jej ulovit.
Sleduji předpověď počasí kvůli větru, a přichází ten správný večer, kdy bude poměrně klidné počasí, polojasno a hlavně ne moc silný vítr se správným směrem. Našoulávám pastvinou velmi opatrně a potichu až ke stromu a k čekané si stoupám ke keři hlohu. Hustá mez místy širší než 30 m ve které se srnec zdržuje prochází asi pětadvacet metrů okolo mne a pokračuje asi 400 m až k lesu. Srnec by se měl objevit asi těch 130 m daleko a táhnout kolem meze směrem ke mně, kde zhruba 60 m daleko je i místo s nízkou trávou a tím i dobrou možností střelby. Nastává večer, zvon z vesnice pod kopcem oznamuje osmou hodinu, vítr má perfektní směr a já si užívám okolní přírodu, jen těch ptáků, co nablízku zpívá. Najednou pohyb právě v místě, kde je mi zarostlá mez nejblíž a už ho vidím. Vytahuje na neobvyklém místě a pomalu jde pastvinou přímo k mému stanovišti. Vysoká tráva přesahuje srnce a i když zvedne hlavu, tráva je ještě kus nad hroty paroží. Situací, kdy jsem úspěšně lovil na krátkou vzdálenost ve vysoké trávě už bylo mnoho, vím, že si poradím, ale takovýto lov vyžaduje plné soustředění a naprostou přesnost v rozhodování. Neuvidí mně, samozřejmě mám jako vždy kuklu a rukavice, pozadí mi dělá hlohový keř, ale srnec jde stále přímo ke mně a ke střelbě není zatím šance. Ukusuje trávu a už je tak blízko, že naprosto zřetelně slyším, jak ji stoličkami drtí předtím, než polkne. 10 m, 5m, 3m - srnec se pohybuje velmi pomalu, mezitím jsem si nastavil na optice zvětšení 6,5x a paralaxu stáhl na minimum - 50m -, ale tohle vypadá spíše tak, že srnec do mne narazí a já se k ráně nedostanu. Nemám rád rozbitou zvěř, a tohle by byl takto nablízko naprostý masakr, zvláště s mojí nadupanou 243W, proto musí rána sedět velmi přesně.
2,5 m - srnec zjišťuje, že u keře "něco" je, neví co, ale zvedá hlavu do výšky a kouká mi přímo do očí. Ve zlomku vteřiny vidím naostro krk a mezerku mezi hlavou a hřbetem ( z mého pohledu ) kterou krk prochází. V optice je sice obraz naprosto rozmazaný, ale kříž mám těsně na spodním okraji dolní čelisti srnce a zásah bude 4,5 cm níže.
Ihned střílím.
Leží. Zásah sedí přesně na středu krku, a já jsem tak plný adrenalinu, jak jsem už dlouho nebyl. Tyhle lovy na velmi krátké vzdálenosti mám nejraději, prožitek je vždy velmi silný a nezapomíná se. I tenhle bude patřit k těm, které ze série lovů vyčnívají a často si na ně člověk vzpomene. Přestože mám ulovené srnčí i na kratší vzdálenost a celkově srnčího více než půl tisíce kusů, tak vím, když mu dávám jako poslední hryz větvičku hlohu, že tenhle srnec bude patřit k těm nejlepším loveckým zážitkům.

Srnec je střelený přesně, zasažen byl jen krk, ale ten je bohužel celý na vyhození, Ballistic tip byl na hraně kompletního rozkladu ( 960 m/s ) a obratle byly rozbité, v celém krku střepiny. Ale srnec díky tomu výborně vybarvil. Ve zvěřině velmi nadprůměrný, vyvržený 20 kg.

[Paragroups]

Velmi pěkné, upřímné Lovu Zdar.
jsebekns@seznam.cz
Lov nikdy nekončí, ještě stále máme šanci ...

[figi]

Zdar !