Příběhy z lovu

vše o lovu

mrazivý lov

Příspěvekod figi » úte 12. čer 2012 0:29:45

Jasné a mrazivé zimní dny jsou přímo ideální pro lov lišek.
Také v letošních mrazech na přelomu ledna a února jsem několik lišek za pár dnů ulovil, a pak jsem se věnoval pozorování liščí pětice na letišti místního aeroklubu, které je součástí naší honitby. Letiště je holá plocha bez jediného keříku, vlastně tam na okraji letištní plochy velký keř během let vyrostl, ale asi už překročil únosnou mez a počátkem zimy keř těsně u země vyřezali a větve složili na velkou hromadu. A právě tato hromada větví byla jediným orientačním bodem a možná to byl hlavní důvod, proč si ji vybraly lišky jako místo denního odpočinku v jasných dnech. Při lovu lišek je velmi důležité dobře poznat jak vlastně lišky žijí, protože literatura je v tomto ohledu velmi chudá, a tak využívám každé vhodné příležitosti k poznávání liščího života. Tři lišky a dva lišáci tvořili tuto pětici, která se každé ráno scházela k odpočinku okolo hromady větví z bývalého keře. Denně po deváté, tedy asi tři hodiny po rozednění už dorazila na místo i poslední z nich a společně zalehly k odpočinku, který přerušily denně asi od jedenácté do jedné na ulovení několika myšek na letišti, a pak zase pokračovaly v odpočinku až do pozdního odpoledne, kdy opět vyrážely na noční lov. Viděl jsem už mnoho "setkávacích rituálů" lišek, respekt hlavnímu lišákovi, ale vždy se těším na chvíle, kdy vidím lišku "vycítit" přítomnost další lišky i na vzdálenost okolo 300 m bez toho, že by ji mohla spatřit či navětřit. Pozoroval jsem lišky ze vzdálenosti asi 800 m necelý týden, a pak jsem se rozhodl začít lovit.
Jasné a klidné počasí s sebou přineslo poměrně silné mrazy, které v některých ránech překračovaly dvacet stupňů. Ideální, bezvětrné počasí, s jedinou záludností pro střelbu na větší vzdálenosti, a tou je balistická křivka v těchto teplotách. Po letech hledání a zkoušení jsem vybral prachy Vihtavuori, které se projevily jako mimořádně tepelně stabilní. Mám ověřeno až do vzdálenosti 400 m, že jak v letních vedrech, tak i v zimních mrazech nemusím korigovat nastřelení a balistickou tabulku s dostačující přesností pro lov lišek.
Takže jsem zvolil Tikku T3 Varmint s optikou Sightron SIISS 6,5-20x50, osvědčenou střelu Nosler Ballistic tip 95 grs. a laboraci prachu Vihtavuori N560 s úsťovou rychlostí 960 m/s.

První ráno jsem celý v bílém čekal uprostřed letištní plochy, problém byl však v tom, že všude okolo sníh byl, ale z letištní plochy byl větrem sníh odvát a já stál na mrazem žluté travní ploše. Lišky se objevily, ale velmi dobře mne viděly, nevěděly sice, o co jde, takže neutekly, ale vsedě mne sledovaly. Střílet se nedalo kvůli bezpečnosti.
Příští ráno jsem tedy zvolil jinou strategii. Bylo - 15°C, když jsem ještě za tmy rozkládal na okraji plochy karimatku, zbraň, dalekohled a další nutné pomůcky. Zaléhám a čekám, tentokráz v hubertusu, budu liškám nejspíše připomínat velkou krtinu. Mráz sílí a pomalu se začíná rozednívat. Čekání vleže je nepříjemné, ne kvůli mrazu, na ten jsem z lovů zvyklý, ale nezvyklá poloha čekání a pozorování okolí má velmi brzy za následek ukrutné bolesti krčních svalů. O to nedočkavěji vyhlížím první lišku. Pečlivě přitom hlídám, abych si nedýchl do puškohledu.
Dává na sebe čekat, už je plné světlo a já čekám asi hodinu a dvacet minut, když ji konečně uvidím. Poměrně rychle se blíží k hromadě větví, podle postavy liška. Mizí mi za hromadou, pak se objevuje na její druhé straně a se zájmem něco očichává v trávě . Leica mi ukazuje 263 m, nastavuji výškovou korekci, liška se mi mezitím staví na ostro. V silném zvětšení puškohledu je veliká, pečlivě zamířím a mačkám spoušť. V ráně vidím zásah, který mi vzápětí potvrzuje dobře slyšitelný úder střely.

Přebíjím, slibný začátek povzbudí a otupí i bolest za krkem. Čekám dalších deset minut, a už vidím na vzdáleném horizontu hlavního lišáka. Během chvilky uloví na jednom místě tři myši, a pak klusem pokračuje do středu letištní plochy. Náhle zastavuje a dlouhým pohledem zkoumá prostor před sebou. Měřím 311 m, krátce mířím a ranní ticho naruší další výstřel. V ráně vidím jak lišák padá a zároveň mi tvrdý úder střely oznamuje zásah komory a také to, že mám další lišku.
Když nad nimi spokojeně kouřím, slunce je již vysoko.
Netradiční lov vleže, pro mne poprvé, ale asi ne naposledy, se v tomto případě osvědčil. Další den jsem ulovil ještě jednu z lišek, a zbylé dvě si našly nové místo k denním zálehům.
Žít život lovce je moje přání.

Obrázek


Obrázek
Uživatelský avatar
figi
 
Příspěvky: 356
Registrován: stř 06. čer 2012 22:45:03
Bydliště: Česká Lípa

Příběhy z lovu

Příspěvekod figi » sob 16. čer 2012 18:03:00

Dnešní ráno pro mne začínalo už o půl třetí. Sedím na dvorku, piju kávu a tahám z elektronické cigarety. Výbavu mám připravenou, kontroluji počasí, tentokrát kupodivu předpověď vyšla. V klidu znovu přemýšlím o strategii pro dnešní ráno. Posekali letiště, a já chci vyrazit na lišky, lov vleže se mi v zimě osvědčil, takže opakování je tu.
Ještě za tmy se blížím přes malou pastvinu k okaji letištní dráhy. Cítím vynikající střeleckou formu, dnes budu lišku lovit i přes 600 m.
Na okraji dráhy připravuji zbraň, bag pod pažbu, dalekohled, dálkoměr, balistickou tabulku a silný pozorovací monokulár, mám tu také obeznaného paličkáče, tak kdyby se objevil jakkoli daleko, váhat nebudu.
Trochu mne trápí slabý vánek, spíše takový průvan, který se chvílemi v naprostém bezvětří projeví, špatné je, že pokaždé z jiné strany.
Pomalu se rozednívá, po ploše začínám rozeznávat několik kusů, podle postav v šeru vše holá. Velmi pečlivě a nepřetržitě prohlížím dalekohledem celé okolí. Lišky se umí výborně v terénu pohybovat, takže jsou velmi často přehlédnuty. Asi po půlhodině zahlédnu lišáka, přibližně 250 m nalevo ode mne vytáhne z vysoké neposekané trávy vedlejší louky, rychle přejde asi 15 m po okraji posekané louky a zase zatahuje. pečlivě další čtvrthodinu sleduji, jestli se znovu neobjeví, ale nic. Světla už je dost, tak se věnuji prohlídce srn na ploše monokulárem se čtyřicetinásobným zvětšením. Tři roční srnky, průměrné.
Náhle zahlédnu vlevo od sebe koutkem oka pohyb, přesně v místech, kde jsem před chvílí viděl lišáka. Srnec vybíhá z vysoké trávy na posekanou louku, zastavuje, otáčí se a za ním druhý, a také zastavuje. Ihned vidím, že jsou oba zhruba stejně velcí, i když ten první je postavou mladý. Ihned beru dalekohled, mám s sebou Fomei Leader10x42 Pro ED, který testuji ( a je překvapivě dobrý ), a přesto, že vzdálenost k prvnímu srnci je přes 200 m, rozeznávám místo paroží malé bulky. Srnec je v pohybu, velmi pomalu odchází od toho druhého a blíží se k trsu trávy, který mám změřený na 198 m. To už jej ale vedu v puškohledu, v dvacetinásobném zvětšení jasně vidím velmi tmavé paličky na hlavě srnce. Když míjí trs, mířím přesně na okraj plece, nezastavuji zbraň a v pohybu střílím. Tentokrát se mi zvuk výstřelu odráží od země zpět, neslyším úder střely, ale v optice jasně vidím značení, vysoký výskok srnce jakoby všemi čtyřmi najednou, a srnec vyráží z nástřelu. Neobvyklé u 243W, ale v těchto případech pravidelné. Srnec je plný adrenalinu z honičky s druhým srncem, a tak postupně zpomaluje, zastavuje asi 40 metrů od nástřelu, zavrávorá a padá. Vzdálenost střelby 202 m, srnec v pomalé chůzi, průstřel asi 6 cm za plecemi, prostřelené oba laloky plic.
Jako poslední hryz mu dávám trs lučních květů, sice už zvadlých, louka je posekaná a první strom dále, než půl kilometru. Přestože má jasné znaky ročka, tak na první fotografii je dobře vidět zbarvení obličejové masky dvouletka ( a také velmi nadějných ročků ), i ta velikost napovídá, že to roček není, zámek při vyvrhování to potvrzuje. Nemusím se ani dívat na zuby, které to ale ukazují jasně. Dvouletý srnec, hmotnost po vyvržení 15 kg s hlavou a běhy. Typický věčný paličkáč se zdravým, rozhodně ne slabým tělem. Pučnice jsou svým průměrem výrazně větší, než bulky na nich.
Dobrý lov, a na lišky opět zítra, tedy jestli vstanu.
Obrázek

Obrázek
Uživatelský avatar
figi
 
Příspěvky: 356
Registrován: stř 06. čer 2012 22:45:03
Bydliště: Česká Lípa

Re: Lednový lišák

Příspěvekod Petr » pon 25. čer 2012 20:14:13

Jedno dopoledne jsem při jízdě obcí zahlédl na louce myškujicí lišku. Pracovní povinnosti a flinta doma, tak z lovu nic nebylo. Jen si říkám:,, Ty zde budeš i další den". Jak se naskytla volná chvilé už jsem nakládál mojeho varminta a jel se podívát, jestli kmotra bude zase na stejném místě. Jak jsem očekávál byla. Měřím vzdálenost od cesty, která byla kolem 300m.Je to dost daleko, musí to být jistá rána. Tak si v duchu pravím:,,Pokusím se tě našoulat od lesa, kde se budeš vracet". Čekal jsem, že mě zmrzlý sníh udrží. To jsem se, ale dobře spletl. Každý krok způsobil veliký hluk. To se mi nemůže podařit k ní na dostřel došoulat. Konečně jsem se dostál na louku z horní strany, ale marně hledám kde je. Najednou vyjde z porostu z boční strany. Okamžitě se bořím do snihu a měřím Leicou vzdálenost. Ta byla kolem 250m. Naklikám puškohled. Liška o mně věděla a pozorovala mne, tak jsem se rozhodl pro okamžitou střelbu. S oporou loktů posazuji Mil-Dot na její komoru. Výtřel a slyším úder střely. Vidím značení lišky. Ta po zásahu udělala několik kliček a zhasíná, asi do 8m. Přeměřuji znovu vzdálenost 260m. Nikdy jsem tak daleko na zvěř nestřílel a ani by jsem si to nedovolil. Nebýt zkušeností, které jsme pochytili na střelnici ve Světnově. Zbraň CZ 527, 223Rem, optika Meopta ZD 3-12x50, náboj SB HPBT 52grs.

HPBT 52 grs.jpg
Petr
 
Příspěvky: 68
Registrován: pon 11. čer 2012 22:20:14

Re: Příběhy z lovu

Příspěvekod tibi1 » úte 26. čer 2012 8:59:49

toto bude panove najkrajsia sekcia fora...skoda ze nemam co pridat
tibi1
 
Příspěvky: 2
Registrován: čtv 14. čer 2012 17:42:10

Re: Příběhy z lovu

Příspěvekod jezevcik » úte 26. čer 2012 10:00:22

Jsem rád,že tyto stránky vznikly ,protože je to velmi poučné a hlavně praktické -né žádná teorie.Díky figimu jsem posunul svojí hranici lovu o trochu dál a musím říct, že bez těch rad bych si na to ani netroufnul-ještě jednou dík.Zatím nemám tolik zkušeností ,zážitků, úlovků abych něco přispěl, proto každý váš příspěvek ,ale i fotky doslova hltám.Díky.
jezevcik
 
Příspěvky: 16
Registrován: čtv 21. čer 2012 23:35:37

Re: Příběhy z lovu

Příspěvekod figi » úte 26. čer 2012 15:24:02

Minulý týden jsem se věnoval pozorování lišek, snažím se získat - ověřit si - nové poznatky z jejich ranních lovů. Mezitím jsem ulovil i několik kusů "drobné škodné", zejména jeden naprosto přesný zásah velmi malého kusu na 403 m, s bočním větrem vyžadujícím opravu 1,5 MOA mne opravdu potěšil.
V pátek jsem brzy ráno ještě za tmy vyrazil opět na posekané louky, tentokrát už s úmyslem dobře obeznaného lišáka ulovit. Cestou na místo čekání se pomalu rozednívá, a lišáka po pečlivé prohlídce protějšího svahu zahlédnu přetahovat po horizontu do velké úžlabiny, která je mezi námi. Opatrně našoulávám k okraji, odkud padá svah dolů. Ješt+ě je špatně vidět, ale po chvíli spatřím lišáka nehnutě na jednom místě, číhá na myš. Měřím 253 m, snadná rána, říkám si. Pokládám 243W na trojnožku a pak se přivalí mlha, lišáka vůbec nevidím. Čekám, mlha konečně mizí, lišák je na místě, ale už se dává do pohybu. Když po pár metrech zastavuje, trochu na ostro, střílím. Už v ráně cítím, že to není ono, a těsně za lišákem se rozprskne tráva. Lišák vystartuje plnou rychlostí a mizí za kopcem. Přemýšlím, co jsem všechno udělal špatně, ale asi hlavně to, že jsem si řekl - snadná rána.
No, stane se.
Odpolední trénink s malorážkou nic moc, necitím se dobře a poslední terče jsou už jen utrpení a dřina.
Večer si jedu "spravit chuť" do další honitby, mám tam obeznané zřejmě už jediné lišče z vrhu. Tutovka. Lišče vytahuje brzy, už po osmé hodině, drží se vždycky na okraji posečené louky, po deváté za ním přijde fena, jeho máma, a spolu potom podniknou zřejmě ještě krátkou loveckou výpravu. Lišče je podle mého odhadu lišák, dosti vyspělý, a drží se v prostoru asi 40x40 metrů, bez mámy se dál nepouští. Je velmi zvídavý a pozorovat ho je vynikající zábava. Dnes ale musí všechna sranda stranou, ulovím ho i s fenou. Na drzo vyjíždím pozdě, lišče nikam neuteče a nebudu muset tak dlouho čekat na fenu. Opatrně šoulám k místu, odkud je do rohu louky vidět, a ihned také lišče vidím, ale pozor, je teprve před devátou a fena už je s ním. Chyba. Je to rovných dvěstě metrů, mířím na lišča a opět si naprosto jist zásahem, mačkám spoušť. Slyším úder kule do trávy a bezmoceně sleduji v puškohledu odskočení obou lišek. Sa..., to je den. To se mi ještě nikdy nestalo. Lišku sice občas chybím, ale dvě za den ?
Následující ráno se potvrzuje páteční pocit, ve tři ráno budík volá na lišky, ale dobře mi není, a tak spím dál.
Večer to sice ještě není úplně ono, ale musím na ně. Vyrážím o něco dřív, a přestože je teprve těsně po osmé, když docházím k louce, lišče už si hraje venku. Ještě asi dvacet metrů přecházím po okraji louky, nekrytě, ale tohle umím, a vím, že si lišče nezradím. Je to nutné kvůli naprosto bezpečnému směru střelby, ne, ža by to předtím nešlo, ale takhle je to lepší. Chvíli ho pozoruji, pak beru dálkoměr, měřím 190 m, pečlivě rovnám polohu u trojnožky, a plně se koncentruji na spuštění. Úder kule do lišáčka je velmi slabý, ale v optice velmi dobře vidím zásah na střed těla.
No proto. Chybit ještě tuhle, tak měsíc nejdu ven, říkám si, přestože dobře vím, že v pořádku nejsem, cítím se jak v horečce a chvěju se.
Chci počkat ještě na fenu, ale mám obavy ze změny větru, sice velmi slabého, ale o to nebezpečnějšího. Přecházím proto ještě dál po okraji louky, pokud se vítr změní z jihozápadního na jižní, už mne to neohrozí. K ulovenému liščeti to mám 130 metrů. Postupně vytahuje několik kusů srnčího, jedna ze srn střelené lišče objeví, zastrašuje ho, náznačuje útoky, ale pak v těsném kontaktu zjišťuje skutečný stav, prudce pár metrů odskakuje, a hned se zase zklidní. Po krátké chvíli, kdy už se rozhoduji srnčí z posečené louky odehnat, aby mi neodradily liščí fenu, postupně všechny kusy mizí ve vedlejší, zatím neposekané louce.
Je půl desáté a náhle ji spatřím. Vynořila se z okraje mlaziny, jistí, a pak pokračuje směrem k liščeti. Nechávám ji dojít téměř k němu, střílím téměř naostro zezadu. V ráně liška padá a zvláštně přitom mrskne oháňkou ve vzduchu směrem k hlavě. Mávnutí jako poslední pozdrav.
Spokojeně stojím nad liškami, prohlížím lišáčka, je tak velký jako máma, jen ty svaly ještě takové nejsou. Dobrý lov, vyšlo to opět do puntíku. A jasné je i poučení - pokud je liška chybená, a neviděla mne, lze ji s vysokou jistotou další den na stejném místě ulovit.

Na fotografii jsou lišky na levém boku, tak, jak zůstaly asi 3 metry od sebe ležet. Blíže ke zbrani je lišče.
Obrázek
Uživatelský avatar
figi
 
Příspěvky: 356
Registrován: stř 06. čer 2012 22:45:03
Bydliště: Česká Lípa

Re: Příběhy z lovu

Příspěvekod Petr » čtv 28. čer 2012 18:59:18

V roce 2009 jsem měl obeznaného raritního srnce. Ale jak to u takových trofejí bývá, dalo jeho ulovení pořádně zabrat. Všechen lovecký um, který ovládám stále nestačil, aby jsem se na loveckou vzdálenost dostal na dostřel. Nepomáhala ani čekaná z posedu v místě jeho teritoria. Jak kdyby věděl, že tam sedím. Nevyšel z lesa ven. Co ale dodržovál, byla ranní pastva, která ale končila s rozbřeskem. To ráno bylo na kalendáři 12.7. jsem opět zajel do honitby zkusit štěstí, jestli ho znovu neuvidím. Vystoupím z auta a ještě za tmy šoulám si to na horní stranu louky, která je uzavřena lesem. Jak se dostanu z porostu beru dalekohled a pátrám po mojem srncovi. Ja ho znovu spatřil, ale vzdálenost odhadem kolem 200m. Ještě jsem tehdy neměl dálkoměr. Vzdálenost jsem ověřovál na leteckých snímcích http://www.mapy.cz. Blíž se k němu nedostanu. Měl jsem u sebe střeleckou hůl, kterou jsem si před chvíli vyrobil ze smrkové větve. Krom velké vzdálenosti nastávál další problém. A tím byla mlha, která se začala z údolí zvedat. Když okraj mlhy začal srnce nenávratně zakrývat, rozhodl jsem se pro střelbu. Zakleknu, opřu kulovnici u hůl, zamířím a vystřelím. Díky závodům jsem se naučíl vnímat úder střely. Po výstřelu opět známý zvuk. Značení jsem neviděl. Během minuty mlha zahalila místo, kde se srnec vyskytoval. Přebijím a jdu si s jistotou pro úlovek. Počítám kroky a jen se potvrdila odhadovaná vzdálenost. Ale v místě ,kde předpokládám, že naleznu zhaslou zvěř, nic není. Jsem zvyklý s moji zbraní, že zvěř je v ohni, nebo do 30m od nástřelu. Začínám být nervozní. Na nástřelu nemůžu nic najít. V kruhu obchodím předpokládané místo posledního výskytu zvěře. Celkem třikrát. Hlouběji do louky nezaběhl, to by jsem ho viděl. Musel odběhnout do lesa. Viděl jsem to už beznadějně. Budu muset dojet pro psa. Poslední pokus a znovu obchodím kraj lesa porostlý planým trním. Najednou nalézám barvu, asi 12m od předpokládaného nástřelu. V trní už byla pobarvená stopní dráha čitelná i pro slepého. To už jsem si byl jistý, že ho mám. Jenom se k němu dostat, byl trochu problém. Nalezl jsem ho zhaslého asi do 25m. Zasah byl nízká komora. Proto asi tak daleko odběhl. Byla to trochu nezodpovědná rána, kdy jsem přenesl záměrnou na horní část komory. Znám balistiku použitého náboje. Kdyby jsem neslyšel ten úder, tak by jsem si myslel, že jsem chybil. Moc se nemluví o tomto efektu, ale osobně ho řadím na jedno z předních míst , jako je např. značení zvěře. po zásahu. Po výstřelu na zvěř nutnost provádět důsledný dosled a dohledávku!!! Zbraň CZ 550, optika Meopta 7*50, 308W, SB SPCE 11,7g
Srnec.jpg
Vstřel.jpg
Výstřel.jpg
Petr
 
Příspěvky: 68
Registrován: pon 11. čer 2012 22:20:14

Re: Příběhy z lovu

Příspěvekod figi » stř 04. črc 2012 7:54:08

Ne vždy se podaří na lov vstát včas, a někdy se to nepovede vůbec.
Právě tyto dny s velmi časným rozedněním jsou na vstávání kruté, ale ta nádherná rána stojí za to. Dnes jsem "typicky" zamáčkl budík s tím, že hned vstanu. To "hned" mi trvalo přesně hodinu. Je půl páté, venku už pěkně světlo, rychle se oblékám a za šest minut už sedím v autě. Naštěstí to nemám k obeznané lišce daleko, a tak už po třičtvrtě na pět opatrně vystupuji z auta v honitbě mezi loukami a poli. Nabíjím zbraň, snad na dvacet metrů přitom prohlížím asi pětiletého slabšího šesteráka. Čekám, až srnec odejde, nechci ho zradit, ale ten se chová, jako bych nebyl. Proto nohou šustím v trávě, srnec se na mne dívá, tak zahýbu rukou, a pan srnec se konečně uráčí, a pomalu odskakuje.
Natahuji přes hlavu zelenou kuklu a na ruce tenké kožené zelené rukavice. To se mi při šoulačkách velmi osvědčilo, zvěř výborně vidí obličej a ruce, zejména při pohybu, a s krytým obličejem a rukavicemi došoulám ke zvěři snadno na několik metrů i v naprosto volném a přehledném terénu. Navíc přitom normálně zvedám dalekohled a běžně se pohybuji.
Šoulám pomalu polní cestou přes horizont, a blížím se k posekaným lukám. Jak se mi postupně otvírá pohled na posekanou plochu, stále pečlivě kontroluji každý metr, a chvílemi pro jistotu použiji i dalekohled. Najednou ji spatřím, tmavá, jakoby rozcuchaná prochází řádkem posečené trávy téměř tři stovky metrů ode mne. Potřebuji ještě asi deset metrů popojít, abych mohl střílet, zároveň se ke mně zprava blíží kus, srna, a dochází asi na osm metrů. Vítr mám dobrý, a tak srnu podobně jako před chvílí srnce na sebe upozorňuji. Srna pomalu odskakuje kolem mne doleva, liška mezitím přišla o něco blíž, usedá a sleduje srnu. S dalekohledem na očích sleduji lišku, ta dlouho sedí a kouká směrem ke mně, jasně vidím znaky feny. Rozhoduji se ke střelbě, liščata jsou letos velká a už se osamostatňují, odstřelem feny rozhodně chybu neudělám. Pak liška otáčí hlavu doleva, s dalekohledem na očích došoulám těch potřebných deset metrů, rozkládám trojnožku, Leica ukazuje opakovaně 240 m, nastavuji korekci 2,25 MOA, vítr naprosto žádný, a pečlivě rovnám zbraň podle vodováhy na trojnožku. Polohu u trojnožky mám perfektní, tato liška je ale malinká, takže střílet musím naprosto přesně. Pak se liška chce vydat opět směrem, kterým šla, a jakmile mi ukazuje pravý bok, mířím na lopatku a střílím.
Mohutná ozvěna výstřelu je v ranním tichu impozantní, asi i proto tentokrát neslyším úder střely, ale v optice vidím padnout bezvládné tělo lišky k zemi. Čtrnáctá letošní liška.
Dál stojím na místě, ještě asi půl hodiny pozoruji několik zajíců na loukách, bažanty a další kusy srnčího. Parádní ráno.

Rána lišce sedí přesně na lopatce, na fotografii si všimněte typických znaků feny - válcovité tělo, malá hlava, nevýrazná náprsenka a v tuto dobu obvyklé špatné osrstění.
Obrázek

Obrázek
Uživatelský avatar
figi
 
Příspěvky: 356
Registrován: stř 06. čer 2012 22:45:03
Bydliště: Česká Lípa

Re: mrazivý lov

Příspěvekod Choochoo » pon 09. črc 2012 18:21:36

Deda povidal, ze polehavas na karimatce ;)
Krasny prostredi, jen co je pravda, zavidim ;)
Myslivost se scvrkává na sezení u hromady žrádla a natláčky, kdy se bezhlavě pálí po všem.[figi]
Uživatelský avatar
Choochoo
 
Příspěvky: 117
Registrován: pon 18. čer 2012 16:30:29

Re: mrazivý lov

Příspěvekod figi » úte 10. črc 2012 23:21:58

Letos to bylo poprvé s karimatkou na popsaném lovu, a podruhé jen na celtě nedávno, to jsem také napsal. Je to nezvyklé, tedy pro mne, jsem zvyklý lovit výhradně ve stoje, připadám si tak připravený velmi rychle reagovat na jakoukoli stranu. Ale konkrétně tady na letišti to bude určitě ještě mnohokrát vleže.
V mrazech je důležité soustředit se více na techniku střelby, člověk je přece jen více oblečený, a dobře vím ze zimních mrazivých tréninků v Ludvíkovicích, jak snadno se chyba udělá.
Uživatelský avatar
figi
 
Příspěvky: 356
Registrován: stř 06. čer 2012 22:45:03
Bydliště: Česká Lípa

Další


Zpět na Lovectví




Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Český překlad – phpBB.cz
cron