Přihlásit se
Registrovat
Také v letošních mrazech na přelomu ledna a února jsem několik lišek za pár dnů ulovil, a pak jsem se věnoval pozorování liščí pětice na letišti místního aeroklubu, které je součástí naší honitby. Letiště je holá plocha bez jediného keříku, vlastně tam na okraji letištní plochy velký keř během let vyrostl, ale asi už překročil únosnou mez a počátkem zimy keř těsně u země vyřezali a větve složili na velkou hromadu. A právě tato hromada větví byla jediným orientačním bodem a možná to byl hlavní důvod, proč si ji vybraly lišky jako místo denního odpočinku v jasných dnech. Při lovu lišek je velmi důležité dobře poznat jak vlastně lišky žijí, protože literatura je v tomto ohledu velmi chudá, a tak využívám každé vhodné příležitosti k poznávání liščího života. Tři lišky a dva lišáci tvořili tuto pětici, která se každé ráno scházela k odpočinku okolo hromady větví z bývalého keře. Denně po deváté, tedy asi tři hodiny po rozednění už dorazila na místo i poslední z nich a společně zalehly k odpočinku, který přerušily denně asi od jedenácté do jedné na ulovení několika myšek na letišti, a pak zase pokračovaly v odpočinku až do pozdního odpoledne, kdy opět vyrážely na noční lov. Viděl jsem už mnoho "setkávacích rituálů" lišek, respekt hlavnímu lišákovi, ale vždy se těším na chvíle, kdy vidím lišku "vycítit" přítomnost další lišky i na vzdálenost okolo 300 m bez toho, že by ji mohla spatřit či navětřit. Pozoroval jsem lišky ze vzdálenosti asi 800 m necelý týden, a pak jsem se rozhodl začít lovit.
Jasné a klidné počasí s sebou přineslo poměrně silné mrazy, které v některých ránech překračovaly dvacet stupňů. Ideální, bezvětrné počasí, s jedinou záludností pro střelbu na větší vzdálenosti, a tou je balistická křivka v těchto teplotách. Po letech hledání a zkoušení jsem vybral prachy Vihtavuori, které se projevily jako mimořádně tepelně stabilní. Mám ověřeno až do vzdálenosti 400 m, že jak v letních vedrech, tak i v zimních mrazech nemusím korigovat nastřelení a balistickou tabulku s dostačující přesností pro lov lišek.
Takže jsem zvolil Tikku T3 Varmint s optikou Sightron SIISS 6,5-20x50, osvědčenou střelu Nosler Ballistic tip 95 grs. a laboraci prachu Vihtavuori N560 s úsťovou rychlostí 960 m/s.
První ráno jsem celý v bílém čekal uprostřed letištní plochy, problém byl však v tom, že všude okolo sníh byl, ale z letištní plochy byl větrem sníh odvát a já stál na mrazem žluté travní ploše. Lišky se objevily, ale velmi dobře mne viděly, nevěděly sice, o co jde, takže neutekly, ale vsedě mne sledovaly. Střílet se nedalo kvůli bezpečnosti.
Příští ráno jsem tedy zvolil jinou strategii. Bylo - 15°C, když jsem ještě za tmy rozkládal na okraji plochy karimatku, zbraň, dalekohled a další nutné pomůcky. Zaléhám a čekám, tentokráz v hubertusu, budu liškám nejspíše připomínat velkou krtinu. Mráz sílí a pomalu se začíná rozednívat. Čekání vleže je nepříjemné, ne kvůli mrazu, na ten jsem z lovů zvyklý, ale nezvyklá poloha čekání a pozorování okolí má velmi brzy za následek ukrutné bolesti krčních svalů. O to nedočkavěji vyhlížím první lišku. Pečlivě přitom hlídám, abych si nedýchl do puškohledu.
Dává na sebe čekat, už je plné světlo a já čekám asi hodinu a dvacet minut, když ji konečně uvidím. Poměrně rychle se blíží k hromadě větví, podle postavy liška. Mizí mi za hromadou, pak se objevuje na její druhé straně a se zájmem něco očichává v trávě . Leica mi ukazuje 263 m, nastavuji výškovou korekci, liška se mi mezitím staví na ostro. V silném zvětšení puškohledu je veliká, pečlivě zamířím a mačkám spoušť. V ráně vidím zásah, který mi vzápětí potvrzuje dobře slyšitelný úder střely.
Přebíjím, slibný začátek povzbudí a otupí i bolest za krkem. Čekám dalších deset minut, a už vidím na vzdáleném horizontu hlavního lišáka. Během chvilky uloví na jednom místě tři myši, a pak klusem pokračuje do středu letištní plochy. Náhle zastavuje a dlouhým pohledem zkoumá prostor před sebou. Měřím 311 m, krátce mířím a ranní ticho naruší další výstřel. V ráně vidím jak lišák padá a zároveň mi tvrdý úder střely oznamuje zásah komory a také to, že mám další lišku.
Když nad nimi spokojeně kouřím, slunce je již vysoko.
Netradiční lov vleže, pro mne poprvé, ale asi ne naposledy, se v tomto případě osvědčil. Další den jsem ulovil ještě jednu z lišek, a zbylé dvě si našly nové místo k denním zálehům.
Žít život lovce je moje přání.
