Tak to vypadá, že se skoro nic neloví, nikdo nepřidá příběh.
Od počátku roku jsem mnohokrát pozoroval lišky, a i dost lišky lovil, klasika, pěkné lovy, ale byly by to už opakující se příběhy.
Zároveň jsem téměř pokaždé pozoroval černou, pěkně za světla už vyráželi do luk a courali okraji lesů. Na sněhu mi jich ale bylo nějak "líto" ( a nechtělo se mi s tím tahat ), a tak jsem ulovil pouze sele, které kulhalo a jinak se jen díval.
Pak už ale padlo rozhodnutí, že musím takě něco z černé ulovit. Moji přátelé a ti, kdo mne více znají vědí, že lov černé mne nijak neuchvacuje, a vždy dám přednost lovu srnčí, lišek či dančí ( a občas i vysoké ) před lovem černé.
První květnové ráno tedy vyrážím. Lov je v této době velmi jednoduchý, rudly černé se ráno potulují ještě dlouho za plného světla, a na loukách či ochozech je nutná trpělivost a vydržet i dvě hodiny po rozednění, než zvěř dorazí. Navíc je travní porost zatím nízký a zvěř se lehce čte.
Ráno je velmi větrné se silnými poryvy větru, a studené. Pomalu šoulám loukou poblíž kraje lesa až na místo, odkud je dobrý přehled, na jednu stranu asi 800 m, na druhou více než 400m. Dlouhou louku ze všech stran obklopuje les. Všude dost srnčího, a jak se pomalu rozednívá, objevuje se jich stále více, a drží se na závětrných místech. Světlo je už asi tři čtvrtě hodiny, vítr spíše sílí, a já začínám myslet na ukončení čekané a těšit se na dobrou kávu v teple domova. Pak si ale říkám, ještě počkám, když už jsem tady, prasátka přijdou určitě až v šest, a to je ještě čtvrt hodiny, tak vydržím. Jen to domyslím, vytahují do louky asi 450 m ode mne dva sekáči, prochází se spolu po louce a velkým zvětšením dobře vidím, jak ukusují celé trsy zatím nízké trávy. Chvilku je pozoruji, a pak vyrážím loukou přímo k nim. Lovit samozřejmě nechci, ale zkusím, jak blízko se k nim dostanu. Prvních 200 m jdu rychle, pak zastavuji, kňoury mám na 270 m, opět chvilku pozoruji. Náhle jeden z nich jistí směrem přes louku, a pak prudce odbíhá do lesa. Samozřejmě druhý nečeká a následuje ho. Co je zradilo ? říkám si, ale když se po chvíli objevuje velká tlupa černé vedená silnou bachyní, je to jasné. Celkem je to téměř třicet kusů, z toho asi polovina markazíni, a mezi dospělými bachyněmi vidím i osm lončáků. Rozhoduji se lovit, a rychlým krokem se blížím k tlupě, kterou mám přes 400 m vzdálenou. Ta se ale přesunuje napříč loukou k lesu, takže moc času nemám. Naštěstí se poblíž hrany lesa kusy zastavují a začínají buchtovat v louce. Zastavuji, měřím, 311 m, výškovou korekci mám 4,25 MOA, stranovou korekci dávám na plný vítr zleva o síle 5 m/s ( u mé laborace 308W je to 2,5 MOA a 0,25 MOA na derivaci ), vybírám lončáka s výrazně světlým pírkem stranou od ostatních, dobrý postoj u trojnožky a pak už jen čekám na vítr. Ve zvětšení 32x je v mém Sightronu komora lončáka velký cíl, mířím těsně za plec a soustředím se na ustávající dlouhý poryv větru. Konečně vítr zeslábne až na mnou odhadnutých 5 m/s.
V ráně je zřetelně slyšet pěkný tvrdý úder střely, a lončák potvrzuje dobrou komorovou ránu odskočením z nástřelu plnou rychlostí, vedu ho v optice až na terénní vlnu, za kterou mi mizí. Nezpomalil, je to dobré, zásah plic.
Ostatní kusy černé mizí v lese, ale za těchto podmínek by nebyl další rychlý a přesný výstřel snadný.
Lončáka kňourka nacházím na louce asi 80 m od nástřelu, průstřel za lopatkami přes plíce se střelou A-max, a překvapivě začal i s touto měkkou střelou barvit až na posledních asi patnácti metrech. Nástřel a velká část stopní dráhy naprosto bez barvy, výstřelový otvor byl ucpaný kusem plic s částí žeberní blány. Spokojený s velmi přesným zásahem na 311 m vestoje z trojnožky nad lončákem kouřím elektronickou cigaretu, a vzpomínám na můj první kus černé. Je to už dvacetsedm let.
O dva dny později jsem opět na ranní šoulačce ulovil ještě další dva lončáky z této tlupy, kňourka a bachyňku, v rozpětí necelé minuty, kdy se celý rudl černé po ulovení prvního kusu vydal směrem ke mně, a já mohl další kus ulovit v pomalém klusu, dokonce se ještě po ráně opět zastavili, ale už to stačilo, dál jsem nestřílel. Všichni tři lončáci byli ve věku cca 12 měsíců, po vyvržení v rozmezí 20 – 22 kg.
Lesní černá z hor.
vstřel
výstřel
Přihlásit se
Registrovat
.O to víc jsem pokornější a moje heslo zní že minout může každý.Ale slibuju,že příště už to vydržím a nebudu ti do toho kecat,je to tvoje forum. 
