Dnešní slunečný a bezvětrný den mi od rána stále evokoval v představách lov vran na velkou vzdálenost. Ráno jsem měl v plánu podívat se na dalšího obeznaného lišáka, ale na loukách opět mlha, a následná ranní šoulačka mi jen potvrdila, že nemá cenu v pěkných dnech do naší příměstské lesní honitby vůbec jezdit, od ranního šera běžci, pejskaři, zkrátka Václavák.
Po obědě vyrážím do další honitby ke krmelci, stejně na to zvířátka v těch pěkných dnech kašlou, ale aby tam pořád něco měly, vezu novou dávku jádra. Cestou obhlížím vrány, učitě budou na pastvinách, a jedna z nich to má dopředu zpečetěno. S sebou mám 308W CZ 550 Sniper s výborným Sightronem, zbraň mnohými při mých návštěvách střelnice s opovržením přehlíženou ( je to "jen číza" ), ale pokaždé jen do té chvíle, než zjistí, že jejich podstatně dražší zbraně rozhodně nestřílí lépe. Takže pokud to dnes nezkazím já, a to tedy nemám vůbec v úmyslu, ulovím vránu. Navíc, vránu černou, dosud jsem lovil výhradně šedé, a černou ještě ulovenou nemám.
Je velmi zajímavé, že z celé velké honitby mají vrány oblíbené právě konkrétní pastviny hned za statkem, a jiné, stejně pěkné, naprosto ignorují.
A jako prakticky vždy, vrány jsou na místě, něco přes 300 m ode mne. Prohlížím pastvinu, je tam několik bažantích kohoutů, a přímo hejnem vran si razí cestu do pruhu stařiny. Pokud poruší minimální vzdálenost, vrány sice ustupují, ale naznačují útoky, kterých si ale bažantí kohouti naprosto nevšímají, i když je vidět, že jsou ve střehu.
Kohouti už zmizeli ve stařině, náhle se celé hejno vran leká, zvedá se a vylétá na mohutný dub na středu pastviny. Hejno čítá asi dvacet kusů, a nejméně pět z nich jsou vrány černé, zbytek šedivky. Dub je ve svahu, ideální bezpečná střelba. Měřím na kmen, je to jednoduché a Leica mi opakovaně ukazuje 436 m. To už mám i vybranou vránu, černou, která sedí na z mého pohledu boční větvi, asi 5 m nad zemí. Bleskově nastavuji korekci propadu střely, pro moji laboraci je to 8 MOA, vítr je neměřitelný, prakticky naprosté bezvětří, a stranová korekce je tedy pouze jeden klik na derivaci. Rovnám zbraň podle vodováhy, utahuji bipod, polohu mám pocitem skvělou a už jen pečlivě usazuji bag pod pažbu. Takhle popsáno to vypadá jako dlouhá příprava, ale je to záležitost několika vteřin. Zvětšení 32x, kříž na středu vrány.
Dunění výstřelu při střelbě vleže je nádhený zvuk, daleko hezčí, než při střelbě v jiných polohách. Ale to, co vidím v ráně v puškohledu překoná všechny libé zvuky. Vrána značí zásah bez ztráty jediného pírka, naprosto bez jakéhokoli pohybu padá strnule jako kámen k zemi.
Jo, mám ji !
Po rychlém pochodu pastvinou do svahu stojím zadýchán, ale velmi spokojen nad nádhernou vránou černou.
Vrána za hranicí 400 m už je opravdu long range.